11.10. – Je to už 598 let od doby, kdy u Přibyslavi zemřel největší český vojevůdce

Jedním z paradoxů českých dějin je, že největším českým vojevůdcem všech dob se stal bývalý lapka a později nájemný žoldnéř z malé tvrze v Jižních Čechách. Středověk byl ovšem takový, a doba v Čechách byla neklidná. Žižkova dráha vojevůdce a de facto i pána husitských Čech byla jednoduše spojena s okolnostmi politických a náboženských zmatků v zemi po smrti Karla IV. a za vlády Václava IV.
Narodil se někdy kolem roku 1360, historici si ale dodnes nejsou zcela jistí jeho původem, dokonce ani místem jeho narození. Tradičně se ale uvádí Trocnov, který měl také Žižka v přídomku jména. Vedle něj stálo obvykle ještě jméno hradu Kalich, který si Žižka již jako hejtman nechal postavit pro sebe.
Nevíme proč, ale jako mladík vyhlásil válku rodu Rožmberků a přidal se k lupičské družině jistého Matěje vůdce. Ta byla nakonec rozprášena, Matěj vůdce popraven, ale to už byl zřejmě Jan Žižka omilostněn samotným králem a stal se nájemním žoldákem ve službách Jana Sokola z Lamberka. S ním bojoval proti Německým křižákům v Polsku a nejspíš se i účastnil bitvy u Grunwaldu. Později se snad měl dát i do služeb Václava IV., s jistotou ovšem víme, že se zde seznámil s učením Jana Husa. Iniciativu převzal při první pražské defenestraci a od tohoto osudového okamžiku o něm teprve máme větší množství informací. Kvůli politickým dohadům mezi jednotlivými frakcemi Husových stoupenců z Prahy odešel v čele podobně smýšlející skupiny, s níž vyhrál první doloženou bitvu v jeho životopise na hrázi rybníků u Sudoměře.
Nedlouho potom se přesunul do vznikajícího Tábora, kde se stal jedním ze čtyř hlavních hejtmanů. Ve skutečnosti se ale dostal do čela celé radikální frakce, která se později rozdělila na tábority a sirotky. V jejich čele se mu podařilo zvítězit v celé řadě bitev i proti velkým přesilám. První z nich byla rozhodující bitva o nadvládu nad Prahou na hoře Vítkov, kde má dnes sochu v nadživotní velikosti. Pod jeho vedením husité dobývali města a hrady, zároveň ale i vypalovali obce a tvrze, ačkoliv přímou účast na těchto událostech mu nelze prokázat.
Po definitivním rozkolu s pražským umírněným křídlem husitů se Žižka orientoval zejména na bitvy v poli. Je považován za autora defenzivní strategie využívající vozovou hradbu, která se užívala ještě řadu desetiletí, i po husitských válkách. Období jeho vedení husitských vojsk byla tím nejvýznamnějším a pro husity nejúspěšnějším, dokonce i poté, co při dobývání Rabí přišel o druhé oko. Zemřel při dobývání hradu Přibyslavi 11. října 1424.
[TH
Celý příběh Jana Žižky z Trocnova a mnoha dalších osobností naleznete v I. díle Dějin sebevědomí!