17.10. – Hrdina od Zborova JAN SYROVÝ zemřel před 52 lety

O oko přišel jako voják v bitvě u Zborova, kde plnil se svojí četou průzkumné akce. Byl starodružiníkem a v legiích se vyšvihl na vysoké důstojnické posty. Jako hrdina byl vnímán už za první republiky, a proto když se stal v období Mnichova v roce 1938 předsedou vlády, vkládali do něj lidé velké naděje. Katastrofě už ale zabránit nemohl, a po válce za to měl zaplatit cenu nejvyšší. Naštěstí pro něj nezaplatil.
Narodil se 24. ledna 1888 v Třebíči do rodiny klempíře. Sám vystudoval obecnou a měšťanskou školu a gymnázium v Brně, kde posléze studoval Českou vyšší průmyslovou školu. Po skončení ihned nastoupil na prezenční službu do rakousko-uherské armády. Aby získal další vzdělání, jel několikrát do zahraničí, například do Ruska. Brzy se specializoval na tehdy se rozvíjející stavby ze železobetonu a v roce 1913 se stal stavebním technikem ve státní stavební kanceláři. Za dveřmi už ale byla první světová válka.
Ta zastihla Syrového ve Varšavě. Ihned se dobrovolně přihlásil do ruské armády, a když se začala formovat česká družina, byl jedním z prvních dobrovolníků. Jeho postup v hodnostech byl neobyčejně rychlý. Podle svědectví byl velmi odvážný a jako důstojník také rozvážný, zbytečně neriskoval životy svých mužů, ale zároveň se nebál střetnutí. U Zborova přišel o pravé oko, ale ani to ho nezastavilo. Nakonec se stal velitelem československých legií na Rusi i protibolševických spojeneckých oddílů na Sibiři a jako generál nakonec provedl legionáře po magistrále do Vladivostoku. Po návratu do vlasti v roce 1920 byl vnímán jako hrdina a stal se zemských velitelem. O čtyři roky později byl už podnáčelníkem Hlavního štábu a později byl povýšen na armádního generála.
V roce 1938 se na veřejnosti skandovalo heslo „Dejte nám zbraně nebo Syrového“. Syrový byl sice skeptik ohledně síly české branné moci, zároveň byla ale patriot a lidmi byl vnímán jako nový Žižka. O to větší muselo být pro něj ranou, že to byl právě on jako předseda úřednické vlády, kdo na české straně musel řídit odtržení příhraničních oblastí. V roce 1939 vydal také rozkaz, aby německé armádě nebyl při obsazování zbytku Československa kladen odpor. Nejspíš tím zachránil mnoho životů, ale zároveň byl později vnímán jako zrádce. Proto byl v roce 1945 zatčen pro velezradu, přestože se po celou druhou světovou válku držel v ústraní a nespolupracoval s Němci ani s kolaborantskou vládou. Propuštěn byl až po čtrnácti letech v roce 1960. Zemřel 17. října 1970 v Praze.
[TH
Celý příběh Jana Syrového a mnoha dalších osobností naleznete v I. díle Dějin sebevědomí!